Soren Kierkegaard: hledání trojího kořene do skutečnosti

Soren Kierkegaard napsal, že obří nuda našich životů pramení z neschopnosti zapustit kořen do skutečnosti. Dlouho jsem nad tím textem přemýšlela. Co je takový kořen? Myslím, že má kořen dvě základní funkce.

První funkcí je rostlinu vyživovat. Pokud o kořen přijde květina, můžeme ji sice ještě chvíli udržovat na živu uměle, vodou s chemickými přísadami, ve skutečnosti je však mrtvá. Umírá zevnitř. Z tohoto pohledu je kořen pro rostlinu velkým přínosem, protože jím každý den, hodinu a minutu proudí živiny, které obnovují vnitřní sílu rostliny. Není možné bez něj žít.

Druhá funkce kořene může být pro rostlinu méně příjemná. Kořen ji váže k místu, v němž roste, a tím ji určitým způsobem omezuje. Kytka si prostě nemůže dělat, co chce.

Co může být naším, tedy lidským, kořenem do skutečnosti? Moje pracovní hypotéza vypadá takto: ve světě nás vyživuje a zároveň váže k odpovědnosti trojí kořen: lidský, domovský a spirituální. Jedná se v podstatě o trojí vztah.

První je vztah k lidem okolo nás. Nemůžu nevzpomenout francouzského filozofa Emmanuela Lévinase – druhý člověk vždy vstupuje do mého chápání světa tváří v tvář, nikdy ne jako věc. V jeho nahé tváři se zrcadlí imperativ ‘nezabiješ’. Láska druhých nás intenzivně vyživuje, ale zároveň omezuje naši svévolnou svobodu. Jako matka tří dětí vím, o čem mluvím.

Druhým kořenem je vztah k Zemi jako k našemu domovu. Je to vlastně rozšíření Lévinasova pojetí. Ani Země není předmětem, ještě méně pak zdrojem surovin, je vždy a především mým domovem, ať už mne láska váže k místu, kde bydlím, nebo k planetě jako celku.

Třetím kořenem je kořen spirituální. Tak jako má každá květina různý kořen, nenajdeme dvě pampelišky, jejichž kořeny vypadají stejně, bude i spirituální kořen každého z nás trochu jiný. Je zdrojem neuvěřitelné vnitřní síly. Myslím, že má takovou vydatnost, že je schopný dostatečně vyživovat i člověka, který se na duchovní cestě vzdá vztahu k ostatním lidem i místu, kde bydlí, jak dokládají tradice mnišství a poustevnictví snad ve všech světových kulturách.

Ty tři kořeny jsou svým způsobem neoddělitelné. Docela si myslím, že pokud si vyrveme spirituální kořen a nedej bože ještě domovský kořen, ten lidský nás většinou neudrží. Stačí se podívat na neveselou bilanci rozpadlých rodin v současné české společnosti.

Pokud všechny kořeny zmizí, získáváme sice absolutní svobodu dělat si, co chceme, ale zároveň přicházíme o to nejcennější, co v našich životech máme – o lásku

 

Nikdo z nás není majitelem pravdy. Nemůžeme ji vlastnit, můžeme ji však společně hledat v otevřeném dialogu, pokud si budeme pozorně naslouchat. Těším se na Vaše komentáře na lucie.novakova@fotocesty.cz.


Komentář Petr Srp:


V článku: "Soren Kierkegaard: hledání trojího kořene do jsoucna" jsem si uvědomil, že se to skvěle doplňuje s poznámkou, kterou jsem si nedávno učinil:


Jedním z hlavních cílů naší současné konzumní euro-americké civilizace je svoboda jedince (tím se, mimojiné, liší od jiných kultur - ať už třeba evropské středověké, tibetské či třeba čínské komunistické ...). A hluboko v jejích genech tkví předpoklad, že skrze osobní svobodu dosáhneme  spokojenosti a štěstí. Jenže podíváme-li se na to, co vlastně znamená svoboda jedince do důsledků, zjistíme, že její dosahování vede k odvrhování vlastních kořenů - neboť tyto kořeny jedince váží k určitým lidem, k určitým místům, k určitému duchovnímu prostředí ...  A vázání je opakem svobody ... Vyvstává ovšem otázka, zda odtržení kořenů může vést ke štěstí, či dokonce, zda jejich ztráta neohrožuje samu existenci jedince. Květina se nemůže volně a svobodně vznášet z místa na místo, pokud se neoddělí od svých kořenů. Bude to však pro ní "dobrá" volba?


Zdá se, že “kořeny” a “svoboda” jsou dva různé póly téže stupnice, podobně jako “horko” a “chlad”, ši “světlo” a “tma”. Při použití těchto paralel se nabízí otázka, zda podobnost není ještě hlubší: tak jako je chlad vlastně jen nepřítomností tepla (resp. energie tepla) a tma nepřítomností světla, není také svoboda pouhou nepřítomností kořenů? Zřejmě by stálo za hlubší pohled, co vlastně onou svobodou míníme (podobně, jako jsme již “uchopili” teplo i světlo do exaktních definic)...