Pocta filozofii

Tázání buduje cestu.
Tak začíná jeden z mých nejmilovanějších textů, mnichovská přednáška o technice od Martina Heideggera.
Schopnost položit si otázku a položit si ji dobře považuji za samotný základ filozofie. Možná jsou otázky ještě důležitější než naše odpovědi na ně.
Otázky totiž otevírají prostor. Jako bychom s každou otázkou otevřeli okno a vyhlédli ze stísněného pokojíku své mysli do širé dálky volných obzorů. Nevadí, že vede každé okno jiným směrem. Každá dobře položená otázka nám totiž umožní nahlédnout na skutečnost z trochu jiného úhlu pohledu.

Nespěchejme s odpověďmi. Skutečnost je mnohem pestřejší a složitější, než dokáže naše mentální kapacita pojmout.
Možná je lepší zůstat v otevřeném prostoru otázky než v příliš sevřené úžlabině našich odpovědí, definitivních tvrzení, našich definic a představ, pokud smím citovat Tomáše Halíka.

Pokud se ptáme a budujeme tázáním cestu, je tu vždy možnost, že se budeme mýlit. A je to dokonce velmi pravděpodobné! Na omylech není nic špatného. Lidské myšlení není bezchybně běžící algoritmus. Bez omylů není žádné myšlení ani poznávání možné.

Následující úvahy nepředstavují jednotlivé autory a nejsou žádným souhrnem jejich díla. Jsou jakousi meditací nad jejich myšlenkami a hlavně by měly být pozváním k vlastní četbě a vlastnímu přemýšlení. Nebuďme líní číst a přemýšlet, nebojme se otázek ani omylů a neztrácejme nadhled nad všemi svými myšlenkami a hlavně sami nad sebou.

 

Nikdo z nás není majitelem pravdy. Nemůžeme ji vlastnit, můžeme ji však společně hledat v otevřeném dialogu, pokud si budeme pozorně naslouchat. Těším se na Vaše komentáře na lucie.novakova@fotocesty.cz.