Komplexní myšlení

Vždycky když se vracím do Evropy z cest, praští mne do nosu naše vnitřní nespokojenost. Máme všechno, co si jen můžeme přát, auta, domy, peníze, ale přesto nejsme šťastní.

Jak je možné, že v jiných koutech světa potkáváme lidi, kteří nemají ani zlomek našeho bohatství, a přesto v nich svítí jakási spokojenost uvnitř? Určitě k tomu přispívá naše prapodivná víra, že nám ekonomický a materiální pokrok přinese blaženost. Zanedbáváme svou duši a pak se i bojíme zastavit v tom svém shonu, aby nás naše vlastní prázdnota nedoběhla.

Ale co když je na vině také způsob, kterým vidíme svět? Myšlení, které Evropa rozvíjí již staletí, klade velký důraz na analýzu a redukci. Provázanou tkáň skutečnosti štěpíme do mnoha vědních oborů, ve kterých jsme velmi úspěšní. Jenže jsme pak natolik zahledění do jednotlivostí, že nám unikají celky a souvislosti. Vidíme střípky, ale nikoli celý obraz. Naše myšlení je navíc velmi abstraktní, máme sklon považovat za jedinou skutečnost vzorce a rovnice. Cokoli se nedá vyčíslit a nepřináší zisk, je pro nás bezcenné.

Za omezené vnímání světa platíme velikou daň. Nejen, že nejsme schopni vidět celek, ale my sami si v rozkrájeném světě připadáme malí, zbyteční a opuštění. Co když je ale ten pocit, že jsme vrženi do absurdního světa, jen iluzí? Když totiž začneme skládat rozlámané střípky skutečnosti k sobě, objevíme nádherně provázaný celek. Neustále se mění a je velmi složitý, všechny naše teorie se k jeho pochopení pouze přibližují, nevystihují jej zcela. Před očima nám vyvstává nekonečně pestrá mozaika, která je všechno jiné jen ne uniformní, mechanická a nudná. A my jsme její součástí.

Planeta Země pak pro nás nemusí být zdrojem surovin, něčím, co musíme vykořisťovat, abychom se ve svém doupěti obrnili před nepřátelským světem. Může být naším domovem. Lidé okolo nás pak nemusí být konkurenty v tvrdém boji o místo na slunci, ale prostorem, kde nalezneme to nejkrásnější, co může člověka potkat – lidské společenství.

Nemusíme se za ničím štvát. Jsme tu DOMA.

Celá tato část je velkou poctou francouzskému filosofovi Edgaru Morinovi. Kapitoly v levém menu odráží některé z jeho hlavních myšlenek.


Fotografie ze setkání autorky webových stránek s filozofem Edgarem Morinem na jeho přednášce v Paříži, v květnu roku 2015. Velká příležitost a ještě větší tréma. Naštěstí byl pan Morin velmi milý.

Přednášku organizovala Katedra komplexního myšlení na ESSEC: http://chaire-edgar-morin-complexite.essec.edu/

 

Nikdo z nás není majitelem pravdy. Nemůžeme ji vlastnit, můžeme ji však společně hledat v otevřeném dialogu, pokud si budeme pozorně naslouchat. Těším se na Vaše komentáře na lucie.novakova@fotocesty.cz.