Co nevyjadřuje HDP

Jestli má naše doba nějaký fetiš, tak je to růst hrubého domácího produktu. Státy s vysokým HDP považujeme za vyspělé, státy s nízkým HDP za zaostalé, které je nutné z této situace zachránit. Čím vyšší HDP, tím větší společenské blaho.

Už jste někdy přemýšleli o tom, co to vlastně HDP je? Zjednodušeně řečeno se jedná o množství peněz, které si za výrobky a služby zaplatí obyvatelé určitého území za určitý čas. Tedy, co ostatní zaplatí mně a já zaplatím ostatním za to, co si poskytujeme.

Co je cílem naší společnosti? Je to růst HDP? Znamená to, že bychom si pak měli všichni za všechno platit?

Určitě si navzájem platíme za mnohem víc věcí, než naši předci před sto lety. Většina z nich byla alespoň částečně soběstačná co se týkalo jídla, o péči o své děti a staré rodiče ani nemluvě. Jsou naše děti spokojenější ve školkách a naši rodiče v domovech důchodců než kdyby s námi byli doma? Představují polotovary ze supermarketů větší blaho než doma vařené jídlo? Zvyšují kvalitu našeho života?

Pokud bychom chtěli HDP používat jako ukazatel vypovídající o kvalitě života v naší společnosti, museli bychom jej o něco doplnit. Není v něm obsažena nejen kvalita prostředí, ve kterém žijeme – tedy zda můžeme dýchat čistý vzduch a zda naše děti vědí, co je to les. HDP neobsahuje ani to, co sociolog Zygmunt Bauman nazývá „morální ekonomikou“. Služby, které si lidé poskytují bez toho, aby si za ně navzájem platili.

Co když žena pracuje na půl úvazku, aby mohla být odpoledne s dítětem a svými rodiči? K večeři vaří sobě, rodičům i manželovi mrkev ze zahrádky a polévku ze slepice, kterou dostala od sousedky výměnou za bedničku švestek. HDP přichází zkrátka, protože většina interakcí je v tomto případě bez placení. Mohu ale říct, že je blaho společnosti nějak umenšené? Není to spíše naopak? Není míra lidského štěstí svázána spíše s tím, že mohu žít a být s ostatními bez toho, abych jim za to musela platit?

Nemám nic proti výpočtu HDP. Jen bych byla ráda, kdybychom si uvědomovali, že se jedná o ekonomický ukazatel, a přestali jím poměřovat kvalitu života nás všech.

 

Nikdo z nás není majitelem pravdy. Nemůžeme ji vlastnit, můžeme ji však společně hledat v otevřeném dialogu, pokud si budeme pozorně naslouchat. Těším se na Vaše komentáře na lucie.novakova@fotocesty.cz.