Na procházce - jak se liší redukcionismus a komplexní přístup ke světu

Nemám ráda knížky, které musíte číst se slovníkem cizích slov v ruce. Když už člověk něco píše, tak to má psát tak, aby mu ostatní rozuměli, a ne se schovávat za bariéru latinských či anglických slov, jež sice vypadá děsně vznešeně a učeně, ale je většinou dost zbytečná.

Teď se ale dvěma cizím slovům nevyhnu. Mohli bychom si to ale možná představit jako příběh.

Po louce před lesem přicházejí dvě postavy. Starý, vážný muž v šedivém plášti, už trochu kulhá a kráčí zamyšleně. Však taky má nad čím přemýšlet. Je na světě už víc jak tři sta let a celou dobu poctivě usiluje o co nejhlubší poznání skutečnosti. Kolik poznatků už nasbíral, kolik přírodních zákonů objevil! Měli bychom jej mít v úctě, ostatně jako všechny ty, kteří přišli na svět dříve než my. Je tak ponořený do svých myšlenek, že se vůbec nedívá kolem sebe. Jako by pro samé hloubání už neviděl louku, ani motýly, strakaté kytky, bílé beránky na obloze... Budeme tomu starému kmetovi říkat Redukcionismus.

Říci o druhé postavě, že jde, by bylo dost nepřesné. Poskakuje, až jí copy poletují kolem hlavy, má oči navrch hlavy z celé té velkolepé krásy, jež ji obklopuje.

„Jé, dědo, babočka! A tady druhá. Proč má každá trochu jiný vzor na křídlech? A proč v létě jednou prší a druhý den svítí slunce, ale nikdy nesněží? Dědo, proč vypadá malý kamínek stejně jako veliká skála, jenom je o dost menší? A proč když ulomíš větvičku, tak je to jako bys držel v ruce zmenšený tvar stromu?“

Děda jen zamručí. Hlídání malé vnučky je to poslední, co se mu dneska hodilo do programu. Její otázky mu přijdou hloupé. Nevidí nic smysluplného na přemýšlení o podobnosti mezi větví a stromem. A proč by sakra mělo v létě sněžit! Malou Komplexitu mu byl čert dlužen. Je jí sotva půl století, pořád se něčemu diví a klade infantilní dotazy!

Komplexita a redukcionismus jsou dva velmi odlišné přístupy k poznávání světa. Jak nás možná napadne, oběma dala jméno do vínku latina. Doma na stole mám latinsko-český slovník, sáhnout po něm není problém: reductio znamená uvedení zpět, stažení, snížení. Stojí a má v ruce skalpel, o kterém jsme už mluvili. Svět před ním mrtvě leží jako hrouda modelíny, redukcionismus jej rozkrájí na malé dílky. Prohlédne si je a pak je vítězoslavně nahází do látkového pytlíku. „Svět není nic víc, než kuličky modelíny. Můžu je teď vzít a zase splácat dohromady. Všechno je tak jasné. To, co hroudu drží pospolu, je jen pár matematických a fyzikálních zákonů. Když je poznám a popíšu, budu mít v rukou klíč ke světu. Budu schopný svět předvídat a ovládat.“

„Ne, ne!“ volá zděšená Komplexita. „Celek je víc, než jen souhrn jeho částí. Svět není pytlík plný kuliček modelíny. Mozek je víc než sbírka neuronů. Člověk přeci myslí, cítí a miluje. Svět je nekonečně pestrý a nádherný, neustále se rodí a krystalizuje sám ze sebe. Skutečnost nemůžeme nikdy zcela poznat. A hlavně – jsme její součástí!“ Asi nás nepřekvapí, že complexio v latině znamená objetí, spojení.

 

Nikdo z nás není majitelem pravdy. Nemůžeme ji vlastnit, můžeme ji však společně hledat v otevřeném dialogu, pokud si budeme pozorně naslouchat. Těším se na Vaše komentáře na lucie.novakova@fotocesty.cz.